Fotbalový víkend přinesl řadu náročných i zajímavých utkání. A-tým se postavil vítězi soutěže a předvedl bojovný výkon, rezerva doplatila na chyby ve druhém poločase a dorostenci si z venkovního zápasu odvezli cenné body. Do akce zasáhli také starší a mladší žáci, kteří pokračují ve sbírání herní praxe a fotbalového růstu.
FK Luhačovice – A 1 : 1 Spartak Hluk branky FKL: Ondřej Červenka
Hodnocení trenéra Martina Bernátka: ,,Tentokrát nás čekal vedoucí tým krajského přeboru a už jistý postupující. Podle očekávání hosté více drželi míč, ale do žádné šance jsme Hluk nepouštěli. Naopak jsme měli dvě nebo tři slibné příležitosti ke vstřelení branky. Poločas ale skončil 0:0. Do druhé půle jsme šli s tím, že nesmíme přestat v naší aktivitě a v rychlém přistupováním k soupeři. Navíc nám v 55.min. vyšla standardní situace. Ondra Červenka ukázal důraz před brankou a doslova dotlačil míč za brankovou čáru 1:0. Soupeř od obdržené branky ještě více přidal a hnal se za vyrovnáním. Nám bohužel od 70.min. docházely síly. Byli jsme nuceni střídat a už jsme neuhráli tolik osobních soubojů jako doposud. Dostávali jsme se pod tlak, ale vše jsme uskákali a nebo zblokovali. Teda až do 90.min, kdy Hluk vysunul stopéra na hrot. Ten si zpracoval dlouhý míč na prsa a z voleje srovnal na konečných 1:1. Kdyby nám před zápasem někdo říkal že utkání í skončí remízu tak to bereme všemi deseti, ale po průběhu tam přece jen je trochu zklamání že jsme to nedosáhla do vítězného konce. Přece jen první tým tabulky se neporáží každý týden. O to víc mě to mrzí, když vím, že kluci do toho dali všechno. Tentokrát nám chybělo trochu štěstí. Tak doufám, že zase příště se štěstí přikloní na naší stranu. Klukům děkuji za výkon a jedeme dál.“
Hodnocení trenéra Pavla Löbba: ,,Tohle utkání se mi hodnotí hodně těžko. Výsledek 1:5 vypadá jednoznačně, ale kdo zápas viděl, ví, že hlavně začátek z naší strany vůbec špatný nebyl. Naopak. Do utkání jsme vstoupili skvěle, prvních patnáct minut jsme Vizovice prakticky k ničemu nepustili, byli jsme aktivní, dobře jsme dostupovali a drželi jsme si naši hru.
Odměnou nám byl gól Matěje Brunclíka v 16. minutě, který nás poslal do vedení. Tým šlapal, působili jsme kompaktně a i po vyrovnání ve 32. minutě jsme do poločasu drželi stav 1:1. V tu chvíli bylo všechno otevřené.
Bohužel ve druhém poločase přišla dlouhá řada individuálních chyb, které soupeř nekompromisně potrestal. A to je na tom asi nejhorší – nemám pocit, že by nás soupeř nějak výrazně přehrál fotbalově. Spíš jsme mu ty góly v podstatě darovali. Vizovice toho využily, ve druhé půli se prosadily čtyřikrát a zápas se nám postupně úplně rozsypal.
Na kluky se ale obecně zlobit nemůžu. Odmakali, co mohli. Byla tam snaha, bojovnost a chuť s tím něco udělat. Jenže individuální chyby nás zlomily a s každým dalším gólem byla na týmu víc a víc cítit obrovská frustrace. A já pro ni mám pochopení. Když cítíte, že zápas není ztracený herně, ale sami si ho vlastními chybami pustíte mezi prsty, bolí to ještě víc.
Tenhle zápas budu kousat dlouho. Musíme si z toho vzít ponaučení, zvednout hlavy a jít dál. Fotbal někdy umí být krutý.“
