Hodnocení sezóny 2025/26

Hodnocení trenéra Filipa Bartoše: ,,Sezónu 2025/26 znovu v krajské soutěži, znovu se stejnými soupeři jsme začali přípravou v srpnu, několika přípravnými utkáními a trénink, se soupiskou přibližně 20 hráčů. Skladba týmu dle ročníků následující – pouze 3 „dorazové ročníky“, z toho jeden hokejista a další dva, kteří odehráli pouze půl sezony. Drtivá většina týmu byla složena z ročníků 2010 a 2009, na jaro se stabilně připojili dva starší žáci. Dá se říct, že výsledek sezony je výsledek „mladšího dorostu“, to je třeba brát v potaz. Podzimní část se nám příliš nepovedla, kluci teprve sbírali větší minutáže, prakticky nikdo nezvládl v daném tempu celých 90 minut. Získali jsme pouze 9 bodů s negativním skóre 18:39. Navíc přišlo zranění brankáře Zapletala a tak nám pomohl se Štítné Franta Maryáš, za což mu zpětně patří velký dík. To nepochybně ovlivnilo několik zápasů, ale mimo výbuchu v Zdounkách, kde právě Adam nedochytal, jsme v žádném ze zápasů herně extrémně nepropadli a každý soupeř se s námi pořádně nadřel. Nám chyběl zabiják do vápna, který by strhl zápas na sebe, což defacto rozhoduje ve všech mládežnických soutěžích. Rozdíl přišel od zimy. Máme k dispozici, halu, umělku, sehráli jsme 5 přátelských utkání a na jaro se to projevilo. Dále k nám přišel restartovat kariéru Filip Trtek, který trochu splnil to, co jsme potřebovali. Hořké jaro bylo pro Matěje Horáčka, který se zranil v prvním zápase pro zbytek sezony a tým si musel poradit bez kapitána. Cíl sezony byl klidný střed tabulky, bez strachu o sestup. I přesto, že jsme na jaro posbírali 12 bodů a dostali si do pozitivního skóre 32:25, celkové umístění bylo 11., předposlední místo. Což by mohlo znamenat i teoretický sestup, nicméně stav současného mládežnického fotbalu na Zlínsku je takový, že náš klub je na tom ještě velice dobře. Výkony týmu však odpovídaly značnému progresu u všech kluků, za což jim patří obdiv a poděkování. Až na několik výjimek se zvedla tréninková docházka a cítil jsem z kluků, že se tu konečně tvoří parta. Nicméně stejně jako na podzim, když už jsme se nadechli, museli jsme zkousat po cestě hořké pilule. Opět se zranil brankář Zapletal, jaro musel dochytat Baník Krajča, který poté chyběl v útoku. Několik kluků onemocnělo na delší dobu a z širokého kádru zůstalo torzo. Tréninky jsme tak nemohli dělat v úrovni, kterou by kluci potřebovali a zejména chyběly malé formy a herní cvičení ve vysoké intenzitě. Na tom si osobně zakládám a jsem přesvědčený, že je klíčem pro rozvoj hráčů. Nám chybí v této generaci brankáři a v létě uděláme vše proto, aby v kádru byli 2 až 3 brankáři použitelní pro tréninkový proces. Budeme také jednat s okolními kluby o spolupráci nejen celkové, ale i nárazové, v rámci tréninků a jiných věcí. Upřímně jsem za tento rok naštvaný na FAČR, svazy a veškeré funkcionáře, kteří dělají vše proto, aby mládežnický fotbal šel totálně do kopru co se týká kvality. Největší obrázek si o tom uděláte, pokud se podíváte na zápas nejnižší soutěže dorostu, kde je 40 hráčů mačkajících se na lavičce, 5 funkcionářů u jednoho týmu a 50 fandících rodičů. Řeknete si – to je přece skvělé, ne? Fotbal baví lidi…. jenže fotbal se nedostavil. Ambice nula. To je slovo, které budu opakovat pořád dokola. Chybí v Česku ambice, u všeho. Jsme mistři průměrnosti, spokojíme se tak s málem. A jestli je něco vypovídajícího, tak jsou to nejen výkony, ale celková mediální a publicitní prezentace fotbalové a hokejové reprezentace. Zpět k tématu – malé vesnice a kluby, hrající nejnižší úroveň fotbalu – 9. a 10. ligy jsou neustále nesmyslně tlačené do počtů mládežnicích týmů, stejně jako 6. 7. ligy. Vede to k tomu, že se mermomoci nechtějí vzdát svým mladých kluků, protože se o ně bojí a v těch horších případech je nutí v 15 letech tyto soutěže hrát v mužích. Absence střídavých startů a hostování naprosto brzdí rozvoj kluků od mladších žáků. Mládežnické okresní a krajské výběrové týmy hrající přebor poté nemají jak doplňovat své týmy a když už někoho ambiciozního uloví, jsou za ty zlé, že někoho kradou. Přitom cíl je jediný – vychovat co nejlepšího fotbalistu do mužů! Pokud si dorostenec nezkusí krajský přebor nebo soutěž, nikdy nepozná propastný rozdíl v tom, kde leží jeho potenciál! Jestli si okresní týmy myslí, že dostanou kvalitnější fotbalisty s vyvinutým vztahem k fotbalu, s naučenou disciplínou a zažitým režimem, že o víkendu je fotbal a ne výlet, nevydrží hrát ani okresní soutěže mužů! Po roku se začnou věnovat čemukoliv jinému, protože si nevybudují pevný vztah k životu fotbalisty. A to se nebavme o tom, jaký problém má s náborem zlínská Vršava do prvoligových soutěží! Považuju za klíčové o těchto věcech mluvit a nezametat je pod koberec. Všichni o problému ví, ale nechtějí ho nějak řešit, alespoň malými krůčky. Místo toho máme paskvilní systém sdružených mužstev s naprosto nesplnitelnými podmínkami v sestavách a výsledek – kontumace zápasů v krajském přeboru žáků a krajském přeboru dorostu. Jen kvůli administrativě! To běžte s prominutím do háje! Kluci potřebují hrát, trenéři trénovat a ne řešit takové věci! Kvůli čemu, kvůli komu?! Teď už zpět k nám – vliv konkrétně na naší soutěž: pouze 12 týmů ve skupině a 22 zápasů za sezonu. Kde ti kluci mají ty body nabrat? Rozdíl mezi 11. a 7. místem jsou 2 body… Náš mladší dorost ukázal, že fotbal hrát umí, proto je potřeba se dívat na širší kontext a ne jen na čísla ze zápisů. Závěr bude ale patřit pozitivnější notě. To, co je u nás prioritou, plníme. Velké množství kluků se zapojilo do tréninků s muži, okusí si kvalitu tréninku krajského přeboru. Do zápasů A týmu pravidelně naskakovali Matěj Horáček a Kryštof Talaš. Za B tým v okresním přeboru nastoupili Adam Zapletal, Ondra Humpola, Filip Trtek, Luca Pečner, Patrik Řehák, Viktor Babica, Baník Krajča Marek Zicha a David Zavadil, všichni ukázali, že tuto soutěž budou moci hrát a díky ní se někteří můžou vykopat i dále. I to byl impulz pro vedení, abychom B tým na další rok udrželi. Příští sezonu nám zůstává pevný kádr a přibydou i někteří další hráči, kteří věřím, že právě výše zmíněnou ambici mají. Osobně se věnuji i dalším kategoriím naší mládeže, ale dorost je stále prioritou a mým cílem je i nadále dělat na této úrovni vše pro to, aby kvalita tréninků, zápasů a hráčů stále rostla a později, opakuji později i právě okolní vesnice těžily z naší práce a chápaly tuto neodvratnou realitu. Ještě jednou děkuji vedení, městu, rodičům a všem, kteří drží tyto skvělé podmínky, speciálně klukům děkuji za důvěru, jelikož někdy je to se mnou hoodně těžké. Čtenářům přeji pěkné léto a zanedlouho se opět všichni potkáme na startu nové sezony!“

Hodnocení trenéra Michala Pijáka mladšího: ,,Když jsem v zimní pauze přicházel k týmům mladších a starších žáků, netajil jsem se určitými obavami. Čekala nás náročná jarní část a situace s hráčským kádrem nebyla ideální – oproti podzimu odešli až čtyři starší žáci a o doplnění kádru starších nebyl zájem. Museli jsme si tak vystačit s tím, co zůstalo. S odstupem času a po odehrání celého jara ale musím říct, že kluci předvedli neuvěřitelnou práci a posuny.U starších žáků jsme v podstatě v každém zápase museli sestavu ze zhruba 50 % doplňovat kluky z mladší kategorie. Věkový a fyzický rozdíl byl na hřišti samozřejmě občas znát, a proto jsme si prošli i zápasy, které nám výsledkově nevyšly a ve kterých jsme tahali za kratší konec. Často se na tom podepsala absence klíčových hráčů. Na druhou stranu kluci předvedli i skvělé vítězné zápasy. Od kluků jsem se na konci dozvěděl, že jsme teď na jaře posbírali dokonce více bodů než na podzim. To mě samozřejmě těší hlavně kvůli nim, ale tohle pro mě není to hlavní. Mnohem větší radost mám z toho, jak starší kluci dokázali ty mladší na hřišti táhnout a pomáhat jim. Klukům, kteří v této kategorii končí a posouvají se do dorostu, přeji v jejich další fotbalové kariéře jen to nejlepší.

Mladší žáci sezónou tak trochu trpěli na úkor starších, protože někteří z nich odehráli kvůli souběhu zápasů až 150 minut. Na výsledky se v této kategorii absolutně nedívám. Ve většině zápasů jsme dokázali v prvním poločase držet se soupeři krok, v tom druhém nám pak došel dech a už logicky odcházely síly, což se projevilo na skóre. Tyto nasbírané zkušenosti se ale klukům v budoucnu stoprocentně vrátí.

Obrovskou pochvalu si zaslouží kluci z přípravek, kteří nám chodili pravidelně pomáhat. Chci na tomto místě poděkovat trenérům přípravek – odvádějí skvělou práci a v klubu díky nim roste velmi zajímavá fotbalová generace. Mladší kluci i kluci z přípravky mají můj velký respekt za to, jak se s obrovským fyzickým skokem mezi kategoriemi dokázali poprat. Statistiky si nevedu, pro mě jsou klíčové úplně jiné věci. Tou největší odměnou pro mě byla jednoznačně tréninková docházka a přístup kluků. I když nás bylo kusově málo, kluci v drtivé většině poctivě chodili na tréninky a měli obrovský zájem se neustále zdokonalovat. U mnoha z nich je vidět opravdová láska k fotbalu, což je v tomto věku to nejdůležitější. Fotbalový posun některých mi dělal velkou radost.

Děkuji všem klukům za náročné, ale skvělé jaro, a hlavně rodičům za spolupráci.“